Dřív neměly na cestu, teď Češky šokovaly svět. V Mekce lakrosu je chválily i indiánky

„Ještě teď mi to hrne slzy do očí,“ říká pohnutým hlasem trenérka a manažerka reprezentace Barbara Bažantová. Sedmé místo z MS v Americe znamená pro český lakros historické maximum.

Češky ovládly skupinu s Mexikem, Itálií, Švédskem a Kolumbií, potom zvládly klíčové osmifinále proti Německu a prošly mezi nejlepší osmičku turnaje. Ve čtvrtfinále přišla porážka 7:15 s favorizovanými Kanaďankami, pozdějšími stříbrnými medailistkami.

V zápasech o páté až osmé místo Češky nejdříve nestačily na Izrael (10:11), avšak MS uzavřely vítězstvím nad výběrem Irokézek (12:11), indiánským družstvem, jež je tradiční součástí turnaje.

„Je to obrovský úspěch, který nikdo nečekal. Dvacet let se v českém prostředí o něco snažíme, teď to konečně vyšlo. Zařadili jsme se mezi nejlepší desítku, k holkám, které hrají skoro profesionálně. Jsme hrdí a šťastní,“ pokračuje nadšená Bažantová.

V roce 2013 neměly Češky dost peněz na cestu do Kanady, a tak musely turnaj, na který se kvalifikovaly, vzdát. O čtyři roky později natáhl před MS v Anglii nečekanou pomocnou ruku Petr Čech.

„Zachytil jsem na sociálních sítích výzvu lakrosového týmu a hned jsem začal hledat způsob, jak holkám pomoct,“ vysvětloval fotbalový brankář. Díky jeho iniciativě Češky na MS skutečně vyrazily a skončily desáté.

Před třemi lety je na mistrovství Evropy do Izraele popostrčily zase příspěvky fanoušků v internetové sbírce. Lakrosistky na oplátku nabízely možnost individuálního tréninku s týmem, masáž od hráček či speciální fotku v bikinách. A z Izraele přivezly čtvrté místo.

„Letos to byl první turnaj, na kterém si holky nemusely nic platit,“ usmívá se Bažantová. „Podpořila nás Národní sportovní agentura (NSA), hodně do nás vložil lakrosový svaz. Ale pořád jsme maličký sport, který má v Česku čtyři kluby a jen stovky aktivních hráčů,“ dodává.

Zmiňovanou čtyřku tvoří Jižní Město, Smíchov, Radotín a jediný klub mimo hlavní město Brno Ravens. Lakros na hřištích často ustupuje fotbalu, pere se pochopitelně také s úzkou základnou trenérů.

„Holky studují, pracují. Lakrosu se věnují po večerech, po nocích. Na ten úspěch, který jsme na MS udělali, nemáme vůbec podmínky. I proto je to tak neuvěřitelné, obrovské zadostiučinění pro všechny. Holky si to za tu dřinu zaslouží,“ tvrdí Bažantová.

Obdiv udělaly v Marylandu i na tradiční lakrosové mocnosti. „Američanky navrhovaly naši brankářku Annu Ničovou do All Stars týmu. Blahopřála nám i ostatní družstva, všechny těšilo, že se na špičku dotahuje i jiný evropský výběr než země z Velké Británie,“ zmiňuje trenérka.

Uznání slyšely Češky také od Irokézek, zástupkyň indiánů, kteří hru se síťovanými holemi vymysleli. „Duel o sedmé místo byl z jejich strany dost tvrdý. Ztratili jsme náskok 8:1, ale nakonec jsme přeci jen vyhráli. Přehráli jsme je technicky a Irokézky to přijaly sportovně,“ míní Bažantová.

Předtím viděla v osmifinále proti Německu (14:9) podle svých slov vůbec nejlepší výkon reprezentace v dějinách, hra se blížila dokonalosti. Se 109 nastřílenými góly pak byly Češky třetím nejproduktivnějším týmem MS.

„Lví podíl v útoku měla Isabelle Martireová se 40 trefami,“ vyzdvihuje trenérka. Americká rodačka Martireová má babičku narozenou v Kladně a k národnímu týmu se dostala skrze zámořského kouče, který v Česku působil. Druhou posilou z USA byla Tierney Larsonová.

„Tierney žila v Praze, v české lize hrála i trénovala, pomáhala také u reprezentačních výběrů. Spolu s Isabelle rychle zapadly, pochopily chemii naší hry a strašně nám pomohly,“ uznává Bažantová.

Martireová i Larsonová hrají zámořskou soutěž, kde v minulosti působila také Anna Lottmann. Aktuálně nastupuje na klubové úrovni v Americe jediná česká rodačka Tereza Kreuzová.

Bažantovou však po turnaji potěšil zájem Američanů o další Češky. „Měli jsme v týmu šest holek do 18 let, pro dvě z nich jsme už dostali nabídku. Snad se to podaří zrealizovat a holky si zdejší soutěž vyzkouší, protože podmínky a zázemí pro lakros jsou v Americe neuvěřitelné,“ podotýká.

„Zrovna Maryland, kde se MS konalo, je Mekkou lakrosu. Hraje se tady na každé škole a univerzitě. Šampionát byl ohromně sledovaný, účastnilo se 29 zemí, což je nejvíce v historii. A poprvé se stalo, že na turnaji zvítězila pořádající země,“ doplňuje česká trenérka.

Hned po skončení MS se Češky přesunuly z Towsonu v Marylandu do více než 1200 kilometrů vzdáleného Birminghamu v Alabamě, dějiště Světových her neolympijských sportů.

Zatímco na MS se hrál lakros na větším hřišti a s týmy o deseti hráčkách, na Světových hrách se musela družstva vypořádat s menší hrací plochou a variantou „sixes“, tedy se šesti hráčkami na každé straně.

Turnaje zde se účastní jen osm nejlepších týmů světa. Češky v náročné skupině v úterý podlehly Japonkám 10:23 a ve středu Australankám 8:16. Ve čtvrtek večer narazí na čerstvé mistryně světa Američanky a pak je čekají ještě boje o umístění.

„Chceme se i tady poprat o každé místo,“ hlásí Bažantová, která zároveň věří, že i díky představení na Světových hrách by se lakros mohl dostat do programu olympiády 2028 v Los Angeles.

„Mezinárodní federace podle mě nedělá nic jiného, než že se snaží za to lobbovat. Věříme, že lakros šanci má, v Americe je to strašně populární sport, ale takových je tam více,“ uzavírá trenérka.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.