Fuksu při viróze bolely i vlasy, medailové ambice ale neztratil

Jaká byla příprava na novou sezonu a jak jste s ní spokojen?

Byla velice dobrá. Lehčími tréninky jsem začal už v říjnu a v prosinci byl dva týdny v Turecku. Do letošního roku jsem vstoupil soustředěním v italském Livignu a pak následovalo pět týdnů v Kolumbii. Velkou výhodou je tam velice příjemné teplé počasí a možnost trénovat v ideální nadmořské výšce. Po celou dobu jsem se snažil poslouchat své tělo, čili určitý čas patřil i odpočinku. Na výletech jsem poznal i jiná místa v této zajímavé zemi.

Lze říci, že jste celých pět týdnů prožil v pohodě?

Určitě! V malé vesničce, která patří do turistické oblasti, jsem byl už před loňskou olympiádou. Líbilo se mi tam, a proto jsem se tam chtěl vrátit. V klidném prostředí naši pětičlennou skupinu nikdo neokradl a v klidu jsem si mohl plnit své tréninkové plány. Byli jsme však informováni o určitých místech, kam nám nedoporučovali z bezpečnostních důvodů chodit, což jsme samozřejmě respektovali.

Jak vám vyhovuje kolumbijský jídelníček?

Jejich normální jídla jsou většinou smažená, takže asi nepatří mezi nejzdravější a oblibu jsem v nich nenašel. Vždy jsme však našli něco dobrého a navíc nás těšil skvělý výběr ovoce a džusů.

Po návratu domů vás přepadlo virové onemocnění. Jak se podepsalo na vaší formě?

To se uvidí už tento týden v Račicích (úsměv). Cítil jsem se opravdu výborně, ale nemoc mě trochu zabrzdila. Skoro týden jsem netrénoval a bolelo mě skoro celé tělo, asi i vlasy (smích). Ale třeba jsem si potřeboval trochu odpočinout a ne nadarmo se říká, že všechno zlé je pro něco dobré. Je jen škoda, že kvůli nemoci jsem musel vynechat nominační závody.

Jaké máte vzpomínky na závody v Račicích?

Vždy velice příjemné. Rád vzpomínám na krásné mistrovství světa, které se tam konalo před pěti lety. Jen mně tam vadí, že cesta ke startu je tam hodně kamenitá, což se nelíbí mně ani lodi.

Už víte, kdo ze špičkových kanoistů přijede?

Přesně to nevím, ale podle prvních informací se sejde velká konkurence. Rozhodl jsem se, že pojedu závody na 1000 a 500 metrů, což platí i o týden později pro další Světový pohár v Poznani a vůbec pro všechny letošní velké akce. S bratrem Petrem jsme se dohodli, že k deblkanoi se zase vrátíme až v příštím, tedy předolympijském, roce.

A s jakými představami či záměry do letošní sezony vstupujete?

Zůstávají stále stejné, jsou tedy medailové. Platí to i na oba šampionáty, i když srpnové mistrovství Evropy v Mnichově se koná pouhých devět dní po světovém šampionátu v Kanadě. Je tu tedy otazník, co s námi tento zcela výjimečný malý časový skok ze zámoří do Evropy udělá.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.