Houslistů je moc, řekli mu na gymnáziu. Daněk si vybral hoboj a vyhrál

Letos třiatřicetiletý Daněk v soutěži uspěl před třemi lety, v posledním předpandemickém a pro něj posledním roce, kdy se klání pro hudebníky do 30 let směl zúčastnit. Štěstí zkusil už roku 2014, a tehdy se neumístil. Což jej neodradilo. Zapracoval na sobě s takovou houževnatostí, že další hobojové kolo vyhrál a ještě převzal Cenu Nadace Bohuslava ­Martinů.

Ze zahraničí, kde žije, si přitom soutěž přijel hlavně užít, dokud se dle pravidel směl přihlásit. „Hodně lidí mi říkalo, že bych mohl vyhrát. Ale já myslel, že byli jen slušní,“ popsal webu Klasikaplus.cz.

Situaci mu kupodivu neulehčilo, že porotě předsedal jeho bývalý učitel ­Dominik Wollenweber, špičkový hráč na anglický roh. „Vím, jak je kritický, takže to pro mě byla vlastně dvojitá výzva, zahrát si v Praze a zároveň přesvědčit mého starého profesora, že jsem se někam posunul,“ dodal Daněk.

V cizině žije více než deset let, má zkušenosti z Lotyšského národního symfonického orchestru, rakouského Mládežnického orchestru Gustava Mahlera a norské Filharmonie Bergen. V současnosti je členem orchestru Curyšské opery. Hrál mimo jiné pod taktovkou sirů Simona Rattlea a ­Colina Davise, Vladimira Ashkenazyho nebo Jakuba Hrůši. Jeho výhrou může získat i české publikum: třeba ho teď doma uslyší častěji.

K hoboji se přitom Daněk dostal náhodou, začínal jako houslista. Jenže když se hlásil na pražské gymnázium s hudebním zaměřením, zeptali se ho, zda by nechtěl zkusit méně frekventovaný nástroj – houslistů bylo moc.

Mladík si vybral hoboj a vystudoval jej nejprve v české metropoli, následně na berlínské Eislerově vysoké hudební škole u ­Jonathana Kellyho a Dominika Wollenwebera, obou členů Berlínských filharmoniků. Studia završil ve švýcarském Lausanne u slavného Jeana‑Louise Capezzaliho, mimochodem vítěze soutěže Pražského jara z roku ­­1986 a dlouholetého lektora mezinárodních kurzů Akademie Telč.

Na letošním ročníku festivalu zúročí, že má vztah k baroku, Francii a ovládá hru na dobové nástroje. Odmalička byl obklopen zejména starou hudbou, jeho otec Petr Daněk je uznávaný muzikolog se specializací na rudolfinskou renesanci.

Martin Daněk v Anežském klášteře zahraje Suitu G dur z cyklu královských koncertů barokního cembalového virtuose Françoise Couperina, která vznikla pro dvůr Ludvíka XIV. Dále zazní Concert V. z jediné sbírky komorní hudby o generaci mladšího Jeana‑Philippa Rameaua. A pak následuje ostrý střih, jaký bývá v zahraničí běžný.

Umělec doplní barokní skladby dvěma díly z 90. let minulého století. Sonata da caccia od jedenapadesátiletého Angličana Thomase ­Adèse je poctou Couperinovi a Debussymu, diptych Les Citations se zase řadí k nejoceňovanějším kompozicím před devíti lety zesnulého ­Francouze Henriho Dutilleuxe. Ten v něm použil píseň renesančního autora Clémenta Janequina a hudbu varhaníka Jehana Alaina, jenž zahynul devětadvacetiletý jako hrdina druhé světové války.

Nezvyklého programu se vedle Martina Daňka ujme mezinárodní uskupení umělců: cembalistka Monika Knoblochová, dirigent a sólohornista České filharmonie Ondřej Vrabec, hráčka na violu da gamba ­Mélusine de Pas, v Praze žijící ukrajinský bubeník Oleg Sokolov a Slovinec Todor Marković. „Pokud je hudba kvalitní, mluví k posluchačům velice snadno a srozumitelně, ať je to v jakémkoliv žánru,“ říká Martin Daněk, který podobně věří v sílu hudby nehledě na to, kdy vznikla.

Korejské zlato

Ještě studují, hrají spolu teprve tři roky, už se ale dostali do povědomí znalců komorní hudby. Arete String Quartet se krátce po založení zařadil mezi přední jihokorejské soubory a vloni vyhrál soutěž Pražského jara v oboru smyčcové kvarteto. Kromě prvního místa posbíral šest dalších prvenství včetně Ceny Viktora Kalabise a Zuzany Růžičkové.

Korejci uchvátili Janáčkem, oslnili Beethovenem, a dokonce na jejich adresu zaznělo, že se hráčskou úrovní blíží prvním vystoupením slavného amerického Juilliard String Quartetu, založeného roku 1946.

Ansámbl tvoří houslisté Chae‑Ann Jeon a Dong‑Hwi Kim, violistka Yoon‑sun Jang a violoncellista Seong‑hyeon Park. Před necelým rokem získali cenu za nejlepší provedení kompozice od Japonce Toshia Hosokawy na významné mezinárodní soutěži Premio Paolo Borciani. Ta se koná v Itálii a dříve ji vyhrály také český Pavel Haas Quartet a Bennewitzovo kvarteto.

Když členové Arete zrovna nezkoušejí, potkávají se na vysoké hudební škole v Mnichově, kde pracují pod vedením houslisty a dirigenta Christopha Poppena, uměleckého ředitele festivalu v jihokorejském Soulu, pedagoga prestižní školy v Madridu a šéfdirigenta ­Kolínského komorního orchestru.

Mají za sebou také spolupráci s houslistou Jaeyoungem Kimem z uznávaného Novus kvarteta a mistrovské kurzy u Quatuor Ébene, což je francouzské kvarteto.

Na letošním ročníku Pražského jara si mladí Korejci zopakují Janáčka, se kterým zde vloni soutěžili. Opět zahrají jeho Smyčcové kvarteto č. 1 z roku 1923, inspirované skladatelovou četbou Tolstého povídky Kreutzerova sonáta o chorobné žárlivosti vedoucí až k vraždě.

Dále zazní čtvrtý smyčcový kvartet českého skladatele Viktora Kalabise, věnovaný Bachovi a inspirovaný Shakespearovým sonetem, jímž mohl proskribovaný autor říct to, co jinak nesměl. Kompozice vznikla v první polovině 80. let minulého století.

Arete String Quartet se v Praze zapojí také do oslav 200. výročí narození Césara Francka, na českých pódiích opomíjeného francouzského autora, jehož dílo tvoří důležitou linii letošního festivalu. Korejci uvedou jeho jediný smyčcový kvartet téměř hodinové délky, který vznikl v letech 1889 až 1890 a ve své době slavil větší úspěch než Franckova dnes známější Symfonie d moll. I ta na festivalu zazní.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.