Jak umělci malovali nahé tělo. Výstava ukazuje obrazy od Filly nebo Kubišty

Podle ředitelky galerie Dany Veselské bylo cílem předvést, jak výtvarné umění pojímá lidské tělo v jeho přirozené podobě. Základem je sbírka Severočeské galerie, zápůjčky pocházejí ze soukromých i státních kolekcí. Některé práce pořadatelé zapůjčili přímo od autorů.

„Pro širokou veřejnost určitě nejznámějším a nejzajímavějším dílem bude ženský akt od Gustava Klimta,“ zmiňuje Veselská a dále upozorňuje také na Koupání mužů od Bohumila Kubišty z roku 1911.

Galerie vystavuje nejstarší umění, jež vznikalo pod vlivem akademického realismu, přes naturalismus, hyperrealismus či grotesknost až po to současné. „Lidé uvidí, jak autoři třeba i ve stejném časovém období různě pojímali lidské tělo,“ naznačuje ředitelka. Snažila se, aby na výstavě byla zastoupena ve značné míře mužská těla, k vidění jsou též skupinové obrazy.

Civilní figurální námět zachycující obvykle skupiny lidí u vody či při vodních radovánkách se v umění objevuje již okolo poloviny 19. století, od prvního desetiletí 20. století nabýval často progresivní, kubistické formy. Právě v této době dochází k nejvýznamnějšímu posunu v zobrazení přirozené nahoty. Zatímco obraz Ženský akt u potoka od Václava Brožíka v sobě ještě nese všechny znaky akademismu, v protikladu již stojí relativně syrová zobrazení lidského těla ve studiích Gustava Klimta, Emila Filly či Jana Štursy, uvádějí pořadatelé.

Ti jako jeden z důvodů, proč výstavu uspořádali, uvádějí současnou dobu virtuální reality, kdy se „bez digitálního zásahu neobejde téměř žádná osobní fotografie zveřejněná na sociálních sítích a společnost se velmi vzdálila dříve běžné akceptaci lidské přirozenosti“. Snaha po dosažení dokonalého vzhledu či postavy dnes sužuje i mladší školní děti a může vést k rozvoji psychického onemocnění demonstrovaného odmítnutím vlastní tělesné schránky, varují organizátoři.

Lidé uvidí práce Antonína Hudečka, Emila Filly, Bohumila Kubišty, Václava Špály, Jana Trampoty, Karla Pillara či Martina Velíška. „Drželi jsme se tématu, ale vybírali náměty, které nejsou vulgární, byť i takové bychom v českém výtvarném umění našli,“ dodává ředitelka Veselská.

Obrazy jsou instalovány tak, aby vždy měly něco společného, ať už je to podobná poloha, obdobné ztvárnění, či třeba barevnost. Komentované prohlídky pro školy galerie chystá na září.

Parkán neboli prostor před hradbami Severočeské galerie dále nově obsadily podivně přerostlé krysy s téměř humanoidními rysy od umělce Kryštofa Hoška. Ten patří k nejmladší generaci českých sochařů věnujících se figurální a portrétní tvorbě, jeho rukopis nabývá místy až hyperrealistické formy. „Svými plastikami, oscilujícími na hranici dekadence, karikatury a pop-artu, často kriticky reaguje na současné společenské či politické dění, nebojí se provokace, ironie ani nadsázky,“ uvádějí pořadatelé.

Hošek roku 2011 absolvoval sochařský ateliér na pražské Akademii výtvarných umění. Nadživotní krysy vytvořil pro výstavu Soma Sema, která se vloni na jaře konala na nádvoří pražského Musea Kampa. Hlodavci dle organizátorů reprezentují katastrofickou vizi posthumánního světa, k němuž člověk spěje vinou absence sebereflexe toho, jak plundruje přírodu i planetu.

Autor pracuje s obecně známými symboly, například véčko na znamení vítězství nebo zdvižený palec používaný na sociálních sítích však v jeho případě tvoří ruka obrovského imaginárního kostlivce. Hošek na sebe dříve upozornil například plastikou Miloše Zemana, kterou reagoval na výsledky prezidentských voleb a na níž je podobizna prezidentovy hlavy posazena na široce rozteklém exkrementu. V Litoměřicích budou Hoškovy sochy k vidění do 25. září, venkovní výstava je přístupná zdarma po vyzvednutí volné vstupenky na pokladně.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.