Jako hudrující motorka. Němci mají varhany za 60 milionů, skladbu pro ně napsal Čech

Kassel (od našeho zpravodaje) – „Give these people air, nechte ty lidi dýchat,“ vyzval slavně Arnold Schwarzenegger v dystopickém filmu Total Recall z roku 1990. Dnes by totéž mohlo znít v německých vlacích, kde jsou kvůli pandemii opět povinné roušky a cestující dle zdvořilých pokynů průvodčích brzy poznají, že překročili hranice mezi Děčínem a Bad Schandau. Schwarzeneggerova replika ale stála také v pozadí vzniku skladby Jakuba Rataje, která měla uplynulou sobotu světovou premiéru v luteránském kostele svatého Martina.

Dvousettisícové německé město Kassel nezapře, že bývalo centrem samostatné země Hessen-Kassel. Vzhledem k jeho velikosti řada staveb působí až překvapivě honosně. Rozměrné budovy i náměstí nyní žijí patnáctým ročníkem festivalu Documenta, který od roku 1955 velkoryse mapuje současné umění. Letos si odbývá hned dvojí prvenství: kurátorem se stala umělecká skupina, navíc z Asie.

Členové indonéského kolektivu Ruangrupa akcentují témata, jež v posledních letech pronikají do všech oblastí veřejného života. Udržitelnost, šetrnost ke zdrojům i odkazy na zločiny kolonizace prostupují zároveň s Documentou celé město. Univerzální poselství zahrnuje i osamělého muže s jednoduchým transparentem, na němž je napsáno pouze „weniger“ (méně). Patří k němu řada výstavních prostor všech velikostí. A jeho součástí je také půjčovna kol zdarma.

Poněkud stranou od venkovního ruchu stojí kostel svatého Martina, který v kontextu Documenty působí trochu jako krabička poslední záchrany evropského křesťanství. V kontrastu k venkovnímu pohybu je uvnitř najednou bíle vymalovaný interiér, jehož chladnou protestantskou vznešenost podtrhují čisté linie gotických oblouků. Mnohotvárný pohyb všemi směry nahrazuje konkrétní střed, k němuž je potřeba vykonat pouť.

Na jejím konci stojí velké nové varhany od rakouské firmy Rieger Orgelbau, rozprostřené do 19 metrů šířky západního kůru kostela. Stříbřitě lesklou řadu viditelných píšťal na dolních koncích zdobí dlouhé černé třásně. Jako každý instrument tohoto druhu lze kasselské varhany jen těžko přemístit, v podstatě jsou nerozlučně provázané s dispozicemi místa.

Ukázalo se to hned zkraje skladby Jakuba Rataje nazvané Air (Give These People Some), která zde zahájila sobotní koncert. Zároveň s hlubokými tóny a profukováním píšťal naprázdno se rozechvěla protilehlá skleněná stěna před oltářem. Přidala tak další, nečekaný zvukový rejstřík k celkovým 86, jež mají varhany k dispozici.

Ve svém prvním varhanním díle se ale Rataj nenechal omámit zvukovými možnostmi nástroje. S rozvahou využíval jeho specifika. K nim patří plynulá regulace tlaku vzduchu pomocí lišty, po níž přejíždí dvoutunové závaží. Plynulé změny dynamiky při tom přecházejí do průběžných změn výšky tónu, s nimiž lze přesně pracovat i na úrovni mikrointervalů – nemluvě o čtyřech čtvrttónových rejstřících.

Rataj se často obrací k fyziologickým procesům, srdečnímu tepu či lidskému dechu. Air jako by tentokrát položil na proud vzduchu či snad „mechanický dech“, který tvoří základ varhanního zvuku. Skladba má několik fází, z nichž každá dospěje ke svému završení.

„Beaty“ nádechů a výdechů nejsou průrazné a zřetelné jako jindy, ale hlásí se o slovo nenápadnějším způsobem v takřka minimalistických strukturách, které ústí do charakteristických zvuků vytvářených kombinacemi varhanních rejstříků.

K prostorovému charakteru kompozice přispívá nejen lehký hřmot rezonující skleněné stěny, ale také dva varhanní moduly za zády posluchačů. Oba lze používat samostatně nebo je ovládat od hlavního manuálu na kůru. Takřka industriální dojem vytváří zvuk hluboké píšťaly akordeonového rejstříku – více než harmoniku evokuje hluboké hudrování silné motorky.

Při názvu skladby Air v kombinaci s varhanami si většina posluchačů nejspíš vybaví Johanna Sebastiana Bacha. Ratajova skladba s ním však má málo společného. S komplikovaným nástrojem zachází spíš jako s ohromně variabilním komorním ansámblem, který je schopen vytvářet objemnou, fantasticky tvárnou zvukovou hmotu.

Velkou zásluhu na tom má maďarský varhaník László Fassang, protagonista večera. V podstatné míře se podílel i na tvorbě programu, do nějž zařadil díla francouzských komponistů Thomase Lacôta a Loïce Malliého. Oba poznal za svých studií v Paříži. Bachovský duch vstoupil do koncertu se skladbou B-A-C-H hommage à… od Maďara Zsigmonda Szathmáryho, který byl rovněž přítomen na místě.

Ačkoliv proslulý hudební motiv složený z tónů b-a-c-h nevystrkoval okatě do popředí, jak tomu často bývá, jeho kompozice nezapřela profesionálního varhaníka, jenž jde nástroji naproti. Skladbu z roku 2002 však upravil pro kasselské varhany, v závěru nervního a kontrastního díla se ozval pronikavý, kolísající tón připomínající poplachovou sirénu.

Mezi díla současných autorů Fassang vložil jedny z nejstarších kompozic, jež pro klávesové nástroje vznikly: dvě ukázky z takzvaného kodexu Robertsbridge pocházejí z roku 1360. Jejich výrazně rytmický charakter zdůrazněný imitací zvuku bicích nástrojů se k hudbě dneška vázal s úplnou samozřejmostí. Černé třásně naopak vlály pod mohutnými výdechy píšťal jako prapory do poslední bitvy.

Fassangovo vystoupení bylo součástí řady koncertů současné hudby, které se v kasselském kostele svatého Martina konají od června do první třetiny září. Patří k nim „interakce“ varhan s jinými nástroji i elektronikou, osu však tvoří sólové recitály. Jeden z nich odehraje 6. srpna i zdejší regenschori Eckhard Manz. Zdá se, že jde skutečně o srdeční záležitost jednoho muže, jenž obstarává produkci, při sobotním koncertě seděl vedle Fassanga jako jeho asistent a poté ještě o přestávce naléval víno u bufetu.

To všechno se točilo kolem nástroje za dva a půl milionu eur, v přepočtu 61,5 milionu korun, z čehož polovinu zaplatila evangelická církev Kurhessen-Waldeck, část město Kassel a 800 tisíc eur soukromí dárci. Jak bývá u stavby varhan zvykem, lidé mohli „adoptovat“ i jednotlivé píšťaly.

Kostel svatého Martina čeká do 10. září ještě 25 akcí od klasických recitálů až po zvukové experimenty. Ve spojení s Documentou je Kassel cílem, který by v úvahách o náplni letošního léta neměl chybět.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.