Kdybychom to nepodělali, titulů jsme mohli mít víc, říká legendární obránce Bohemians

Zdeněk Prokeš oslavil v pondělí 13. června 69. narozeniny. „Nyní jsem v důchodu a chodím se na Bohemku jen dívat, nikoli radit a poučovat,“ říká legenda Klokanů v rozhovoru pro Aktuálně.cz.

Hodně vás mrzí, že vám Josef Jindřišek sebral rekord?

Bylo hezké ho držet, ale co s tím nadělám? Já mám zase ligový mistrovský titul, o tom se může dnešní Bohemce jenom zdát. Navíc je na pováženou, jak se zápasy počítají. Já mám skoro všechny od začátku v základní sestavě, kdežto Pepa často střídal. I v 90. minutě. To se také počítá? Je to spravedlivé? Kdyby se to bralo na minuty, pořád jsem před ním (Prokeš 26 169 minut, Jindřišek 24 623 minut). Navíc se ke mně blíží David Bartek (290 zápasů), klokan odmalička, ten mě asi také předběhne.

Jindřiškovi bude příští rok už 42 let. Má v ligové kariéře pokračovat?

Proč ne, záleží, jak se sám cítí. Pořád hraje dobře, nevidím důvod, proč by měl končit.

Bohemians neprožili nejlepší ligový ročník. Když hráli baráž o udržení v nejvyšší soutěži proti Opavě, trnul jste?

Byl jsem přesvědčený, že to dokážou, že by neměl být problém. To by musela být náhoda, aby se to nepovedlo a liga by se ztratila. Byl jsem se v Ďolíčku na odvetu podívat, hosté měli šance. Měli je i doma, kdyby neudělali obrovskou chybu, nedala by tam Bohemka gól. Nebylo to nakonec tak jednoduché.

Její sestupy jste zažil ne jako hráč, ale jako legenda klubu. Dovedl byste si představit, že byste znovu chodil na druhou ligu?

Nedalo by se nic dělat. Přitom to vypadalo už nadějně, že se mužstvo pod trenérem Luďkem Klusáčkem začne zvedat. Dokonce se opět otevřela šance, že si opět zahraje evropské poháry. To by bylo skvělé, snad se toho ještě někdy dožiju. Považuju Klusáčka za velice schopného trenéra, nakonec na jaře odešel, postihl ho trenérský osud. Jak říkal náš trenér Tomáš Pospíchal, fotbal nemá logiku. Někdy se daří, přitom předpoklady nebyly nadějné, pak je to naopak. Očekává se, že to půjde, a ono nic. Je to nevysvětlitelné.

Mluvíte o trenérském řemesle. Proč jste se na něj nevydal vy?

Chce to pedagogické schopnosti, ty jsem nikdy neměl. Hrát ano, ale trénovat by mě nebavilo. Jsem nyní v důchodu a chodím se na Bohemku jen dívat, nikoli radit a poučovat. Když to jde, chodím si se starou gardou ještě zahrát.

Příští rok oslaví Bohemians Praha 40. výročí od zisku jediného mistrovského titulu v historii. Jak se na oslavy těšíte?

Hlavně se toho dožít. A vždycky mi to připomene, že byl jen jeden. Mohlo jich být víc. Například kdybychom v roce 1985 v posledním kole nepodělali doma zápas s Trnavou (0:1).

Pamětníci upozorňují, že jich mohlo být víc, kdyby se trenér Pospíchal zbytečně do mužstva nemontoval a nevytvářel dusivou atmosféru. Jak to hodnotíte vy, jako tehdejší pevný člen základní sestavy?

Já tvrdím, že kdyby Pospíchal nebyl, tak jsme neměli titul žádný. On poskládal mužstvo, on ho vedl a připravoval. Takové řeči nemají cenu.

Vy však máte ještě jeden titul navíc – dorostenecký s českobudějovickou Iglou z ročníku 1971/1972. Věděli spoluhráči o tom, že jste velké oslavy už zažil?

Vedení klubu to asi vědělo, když jsem přecházel do Bohemky z Dukly. Věděli, co jsem dosáhl, jaké jsem měl výsledky. Ale spoluhráči to asi netušili. Byl to jenom dorost.

Od té doby už uplynulo 50 let. Jak na dorosteneckou poctu vzpomínáte?

To je hrozně dlouhá doba. Rád si člověk zavzpomíná na mladé roky, zvláště když je to ověnčené takovým úspěchem

Vy jste to z tehdejšího týmu dotáhl nejdál, až na devatenáct reprezentačních vystoupení. Máte vysvětlení?

Měl jsem štěstí, že jsem se na vojenském výběru dostal do Prahy. Sice jsem kopal za béčko Dukly, ale tam byl o hráčích větší přehled. To hodně ovlivnilo moji kariéru.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.