Mysteriózní ruiny v Krušných horách. V nacistické továrně pracovali i váleční zajatci

Turisté, filmaři, sběratelé. Nejen tito lidé přichází do lesů Krušných hor. Nedaleko od vesničky Přebuzi, která má nejmenší počet obyvatel v Česku, se totiž nachází areál známý jako Rolava nebo Sauersack.

V těchto zapomenutých koutech mezi lesy se těžila cínová ruda, a to už od pozdního středověku. Místní těžba vzkvétala hlavně v 16. století. Moderní hornická činnost se pak rozšiřovala na počátku 20. století, a to díky teplickému podnikateli Karlu Häuslerovi v dole Segen Gottes. V roce 1919 ale důl ukončil provoz kvůli majetkoprávním sporům a cenové konkurenci cínu ze zámoří.

Situace se pak změnila až začátkem druhé světové války. „Říšskému ministerstvu hospodářství bylo jasné, že zámořské cesty budou uzavřeny. Padlo proto rozhodnutí otevřít i taková ložiska, jejichž těžba by byla v mírových dobách nerentabilní,“ vysvětlil stavební historik Petr Hasil z Národního památkového ústavu v Ústí nad Labem, který se areálem dlouhodobě zabývá.

V závodě pracovali váleční zajatci

V roce 1939 se tak začalo se stavbou důlního závodu Sauersack u dnes zaniklé vesnice Rolava. U cínového dolu vznikl i přidružený zajatecký tábor. Těžit se pak začalo roku 1942 a v továrně pracovali váleční zajatci z Francie a tehdejšího Sovětského svazu. V zajateckém táboře byli ale i Řekové, Italové, Ukrajinci a Poláci. Zajatci na práci nestačili, tudíž v areálu získalo práci asi dvě stě dělníků z Německa. Pracovalo tu i pár českých řemeslníků a úředníků.

Finančně byl ale závod velmi ztrátový, proto byla na konci války těžba zastavena. Důl přešel pod Československou národní správu, která ale po dlouhém váhání provoz nakonec neobnovila. Všechna zařízení se od roku 1947 z místa začala odvážet do jiných zařízení.

„V devadesátých letech se areál úpravny a dolu stal cílem nájezdů šroťáků, kteří z areálu odstranili zbytek snadno odříznutelných kovových konstrukcí a vybavení,“ popsal Petr Hasil. Po ukončení provozu továrny a odvozu místních zařízení byly v areálu narušeny dřevěné konstrukce, což urychlilo jejich degradaci.

„Když se areál zabezpečoval, tak musel čelit dalším zásahům, jako byl třeba odstřel betonového schodiště do prvního patra,“ uvedl Hasil. Zbytky schodů jsou dodnes oblíbeným místem fotografů a turistů. Areál důlního závodu Sauersack na Rolavě je ale i přesto stále mimořádně dobře a autenticky zachován. Právě proto má stále velkou hodnotu nejen pro památkáře.

Turisté si místo oblíbili kvůli sociálním sítím

Ruiny závodu obklopují lesy, ale i vzácné rostlinstvo. Právě proto byla na tomto místě roku 2012 vyhlášena Národní přírodní rezervace Rolavská vrchoviště, která pokrývá právě i zbytky továrny a zajateckého tábora.

Navrátit továrně její původní podobu není podle Petra Hasila reálné. Bylo by ale přínosné zajistit alespoň stabilizaci současného stavu. „Určitě by bylo vhodné zamyslet se nad zabezpečením vertikálních komunikací v budově úpravny. Jako zaměstnanec Národního památkového ústavu bych si však velice přál, aby během těchto stavebních úprav nebyla ohrožena autenticita celého objektu. Konkrétně bych si například uměl představit, že by se u schodišť obnovila zábradlí, která zde původně byla,“ vysvětlil stavební historik.

Závod bývalého cínového dolu se stal v posledních letech oblíbenou turistickou destinací. V roce 2016 se tu natáčel seriál České televize Rapl, díky kterému se místo dostalo do povědomí více lidí. Zapadlý kout Krušných hor ale přitahuje nejen fanoušky seriálu. „Jsem přesvědčen, že zvýšení návštěvnosti není způsobeno pouze odvysíláním seriálu Rapl. Svůj vliv na popularitu místa samozřejmě má, ale daleko větší vliv je fotogeničnost scenerií na této lokalitě a masivní šíření fotografií na sociálních sítích. Jedná se také o velice příjemné výletní místo, které se nachází uprostřed krásné přírody a velice zajímavé kulturní krajiny,“ doplnil Petr Hasil.

Vyšší návštěvnost místa má ale i svá rizika. Pokud lidé navštěvují nejvyšší patra úpravny, mohou se tu zranit. Příjezd záchranářů na toto nepřístupné místo je velmi nákladný. „Kromě vysokých finančních nákladů na výjezd se tito návštěvníci vystavují riziku, že bude areál pro veřejnost uzavřen, v horším případě, že toto lehkomyslné počínání bude představovat objektivní důvod k demolici objektu,“ upozornil památkář.

Často si také turisté neuvědomují, že zachovalé konstrukce jsou 80 let staré a některé části továrny tak trpí, pokud na ně vstupují stovky návštěvníků ročně. Drobné detaily závodu, které mají svou vysokou vypovídající hodnotu o podobě celé továrny, jsou tak každým rokem více ničeny. „Chtěl bych proto touto cestou návštěvníky vyzvat k opatrnosti, a aby mysleli na svou bezpečnost, ale také aby se dívali, kam šlapou, a zbytečně nepoškozovali historické konstrukce. Extrémem pak je úmyslné poškozování, mezi které samozřejmě počítáme i sprejování,“ řekl Petr Hasil.

Sběratelé se snaží najít artefakty z druhé světové války

Kromě turistů ale památku ohrožují i takzvaní detektoráři. „Jde hlavně o sběratele, často odborně značně erudované, v horším případě o pouhé překupníky,“ vysvětlil stavební historik. Sběratelé se na místě snaží najít artefakty spojené s druhou světovou válkou. „Jejich slangem řečeno, cokoliv se ‚slepicí s větrákem‘, což je orlice s hákovým křížem,“ dodal Petr Hasil.

Detektoráři zbavují lokalitu kovových artefaktů, což památkářům zhoršuje podmínky pro poznání minulosti daného místa. „Navíc je potřeba myslet i na to, že každý archeologický nález je veřejným majetkem. Pevně věřím, že nikdo z této komunity by neukradl žádný artefakt z muzejní vitríny. Svým jednáním však způsobují stejné a možná ještě horší ztráty na našem kulturním dědictví,“ upozornil památkář.

Areál se potýká i se složitými majetkovými spory. Není totiž vůbec jasné, kdo bývalou továrnu vlastní. Místo je roztříštěno mezi několik majitelů a tím pádem je složité, aby se domluvili na společném postupu, co se týče budoucího osudu místa.

V roce 2021 se stal areál předmětem programu Odolná společnost pro 21. století v rámci Strategie AV21, řešeného Archeologickým ústavem AV v Praze. „Jedním z cílů tohoto projektu, který potrvá do roku 2026, je vytvořit 3D virtuální rekonstrukci závodu včetně technologického vybavení a publikovat ji skrze aplikaci Sauersack pro chytré telefony,“ uzavřel Petr Hasil.

Uvnitř žižkovského Mordoru (reportáž z roku 2020):

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.