Na STK nechoďte a jezděte 150 km/h. Když je válka, řidiči mají pré. V Rusku i Německu

Příprava Kremlu na vojenskou agresi byla podle všeho mnohem komplexnější, než se na první pohled může zdát. Zatímco Moskva Evropě škrtila kohoutky s plynem, ruští řidiči dostali nečekaný dárek: Úřady jim zrušili pravidelné kontroly na STK. Auto teď musí na prohlídku přistavit jen v případě, když mění majitele.

Válka na Ukrajině se však nečekaně protahuje a s přibývajícími mrtvými nutně musí přijít další důkaz, že vedení státu potřebám občanů skutečně naslouchá. Což takhle zvýšit povolenou rychlost?

„Naše silnice se staly v mnoha ohledech ještě lepší než evropské,“ vysvětloval na tiskové konferenci v Moskvě šéf dopravní policie Michail Černikov svůj nápad zvýšit dálniční rychlost na 150 km/h. Podle Černikova už předchozí zvýšení ze 110 km/h na stotřicítku ukázalo, že se „nehodovost nezvýšila“, zato se „zvýšila kapacita dálnic“. Stojí za povšimnutí, že v Rusku takto neargumentuje pravicový politik před volbami do parlamentu, ale člověk, který přímo zodpovídá za bezpečnost silničního provozu.

Většinu ruských motoristů však stotřicítka na placených dálnicích pravděpodobně netrápí, daleko větší radost by jim udělalo, kdyby nemuseli platit pokuty. „Státní duma Ruské federace navrhla zrušit tresty za drobná porušení pravidel silničního provozu,“ hlásí titulek online deníku Gazeta z 30. června.

„Je nutné snížit administrativní zátěž motoristů, kteří se dopustili drobných dopravních přestupků, jež nemají fatální následky. Postup, který je nyní upraven pokyny dopravní policie, bude tedy zakotven v zákoně,“ cituje deník autora návrhu, poslance Státní dumy Nikolaje Novičkova.

Ale zase – odpustit pokutu za špinavou espézetku nebo nedání blinkru je fajn, daleko větší radost by však řidičům udělalo, kdyby policie přestala měřit rychlost. Světe, div se, skutečně se dočkali. Ministr vnitra Vladimir Kolokolcev od 1. července zakázal používání „mobilních fotografických a video nahrávacích systémů pracující v manuálním režimu“, neboli ručních radarů. S odůvodněním, že tím dojde ke snížení korupce na silnicích.

Na tomto místě je však třeba poznamenat, že úplatky jsou na ruských silnicích velkým problémem a rozšířenou praxí. Dnes již zmíněná Gazeta cituje studii, podle které se s korupčním jednáním policie setkalo jen za poslední rok těžko uvěřitelných 36 % motoristů. A na konkrétních případech popisuje, jakým způsobem lákají tamní příslušníci řidiče do pasti.

Jednou z oblíbených provokací dopraváků je umělé navození situace, při které řidič předjíždí na zakázaném místě. „Monitorují celý úsek silnice se zákazem předjíždění. Pak na něj vypustí nějaký starý omšelý autobus nebo kamion, který schválně jede velmi pomalu. Řidič po chvíli ztratí nervy a začne předjíždět. V ten okamžik je lapen,“ popisuje Gazeta běžnou praxi na ruských silnicích.

Zatímco ruští policisté přišli o možnost „ušít“ obvinění z překročení rychlosti, řidiči v Německu se zase nemusejí bát, že ztratí jedinou svobodu, která jakoby zázrakem přežila všechny otřesy evropských dějin: Neomezenou rychlost na dálnicích.

Ještě nedávno byl u našich západních sousedů stud za každý vypuštěný gram CO2 běžnou součástí politických debat. A vše směřovalo k tomu, že neomezená dálniční rychlost bude jednou z obětí balíčku za neutrální klima. Nyní se však zdá, jakoby tváří v tvář závratně drahým energiím a hořícím ropným skladům na ukrajinském bojišti téma oteplování planety ustoupilo v Německu do pozadí.

Příkladem budiž rozhovor, který nedávno poskytl kancléř Olaf Scholz veřejnoprávní televizi ARD. V něm nejprve kategoricky vyloučil, že by se za jeho vlády omezovala na dálnicích rychlost, jak to soustavně požadují Zelení. „Nic takového jsme si nedomluvili a nic takového se nestane,“ prohlásil rezolutně.

A na otázku, jaký je jeho osobní příspěvek ke snížení koncentrace CO2 na planetě, odpověděl zcela nečekaně. „Tahle otázka je mi vždycky trochu nepříjemná.“ K tomu navíc dodal, že jeho bilance CO2 je „hrozná“. Překvapené moderátorce pak kancléř vysvětlil, že někdo, kdo létá vládním speciálem po celém světě, se zároveň „nemůže bít v prsa a tvrdit, že jde příkladem“.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.