Režisér za něj položil život. V Cannes měl premiéru film z obléhaného Mariupolu

„Je mi ctí představit Mantasovo nejnovější dílo. Jsem ráda, že festival uctil jeho odkaz,“ řekla Hana Bilobrovová, která má s Kvedaravičiusem dvě děti.

Pětačtyřicetiletého dokumentaristu zastřelili ruští vojáci nebo proruští separatisté minulý měsíc v Mariupolu, kde s Bilobrovovou natáčel.

„Ten film jsme museli uvést,“ konstatoval prezident festivalu Thierry Fremaux a zdůraznil, že pořadatelé akce „velmi silně“ vystupují proti válce. Na saku měl odznak s protiválečným vzkazem. „Myslím, že na tomhle se shodneme všichni, tedy kromě Vladimira Putina,“ dodal.

Na letošní ročník přehlídky, jež se koná ve slunném letovisku na francouzské Riviéře, vrhá ruská invaze temný stín. Pořadatelé zakázali účast ruské delegaci, odmítli akreditovat novináře z ruských státních médií a na zahajovacím večeru dali prostor ukrajinskému prezidentovi Volodymyrovi Zelenskému, který k divákům promluvil přes telemost.

Film Mariupolis 2 ukazuje život v jedné čtvrti města ostřelovaného Rusy. Na plátně jsou neustále k vidění výbuchy a slyšet je střelba, často zblízka.

Kvedaravičius natáčel převážně v místním metodistickém kostele, kde se skrývaly desítky lidí včetně seniorů a dětí. Na dvorku muži odklízejí trosky a hledají generátor, aby si vyrobili elektřinu. Přes rozbitá okna vybombardovaných budov kamera nad ránem zabírá oblohu plnou stoupajícího kouře, prachu a vzdálených požárů.

„Ocitli jsme se tam v komunitě, která se semkla tak pevně, jako by to byla rodina,“ řekla po projekci Bilobrovová. „Všichni k tomu přistupovali tak, že pokud musí zemřít, pokusí se alespoň něco udělat pro ostatní,“ dodala.

V metodistickém kostele byli buď na dvoře, nebo ve sklepě, kam občas někdo donesl vodu, jídlo a cigarety. V okolí viděli mimo jiné rozkládající se lidská těla, která na některých místech nemohl nikdo vyzvednout a pohřbít, protože to skýtalo příliš velké nebezpečí.

„Kdyby se vaše město proměnilo ve válečnou zónu jako Mariupol, odnesete mrtvá těla z prahu domu, abyste z něj mohli vynést záložní generátor? Ospravedlnili byste si to tím, že díky generátoru budou mít elektřinu lidé včetně dětí, kteří se skrývají v kostele?“ líčí jedno z dilemat ve filmu časopis Screen Daily.

Podle něj se Mariupolis 2 oproti televiznímu zpravodajství o válce liší tím, jak ukazuje lidský život pokračující v nepředstavitelných podmínkách. Snímek ubíhá v pomalém tempu a prakticky celý se odehrává v okolí kostela.

Nedoprovázejí ho žádné vysvětlivky, hudba, ani v něm nejsou „mluvící hlavy“, to znamená prostřihy na experty či politology poskytující divákům širší kontext. „Ze všeho nejvíc je Mariupolis 2 o nezlomnosti lidského ducha ve chvíli, kdy se život zastavil,“ shrnuje magazín.

Litevský filmař Mantas Kvedaravičius, jenž se zabýval lidskými právy a vystudoval antropologii na univerzitě v Cambridge, přístavní město obdivoval. Natočil o něm už úspěšný dokument Mariupol. Titul uvedený na významném festivalu Berlinale ukazoval dění v Mariupolu poté, co roku 2014 propukly boje mezi Kyjevem a proruskými separatisty podporovanými Moskvou.

Po začátku letošní ruské invaze na Ukrajinu odletěl Kvedaravičius z africké Ugandy, aby v Mariupolu zachytil nové pohnuté osudy. Se snoubenkou Bilobrovovou cestovali přes Polsko s deseti krabicemi jídla, které předali strádajícím místním. Také strávili celou noc na kontrolním stanovišti doněckých separatistů, popsalo Aktuálně.cz.

V ruinách zničeného a ostřelovaného města nakonec pětačtyřicetiletý režisér zemřel. Jeho tělo i natočené záběry z obléhaného přístavu vyvezla Bilobrovová, na výsledné podobě snímku pracovala se střihačkou Douniou Sichovovou.

Litevská generální prokuratura oznámila, že se Kvedaravičiusovou smrtí bude zabývat v rámci vyšetřování válečných zločinů na Ukrajině. Režisérovi vzdal hold také ukrajinský prezident Zelenskyj.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.