Satková září v kanoi i kvůli psímu kousnutí. Brutální olympijský slalom ji neláká

Jakou má pro vás toto stříbro hodnotu?

Bez nadsázky zlatou. Medailí z vrcholných mezinárodních závodů už mám dost a všech jsem si vždy velice cenila. Každý závod je však jiný, koná se v jiném prostředí, na jiné trati, za jiných podmínek, takže nějaký žebříček hodnot těchto cenných kovů sestavit nelze. Jen radost z vydařeného vystoupení je vždy velká.

Jak náročná byla letošní jízda na stupně vítězů?

V žádném případě to pro mě nebyla snadná cesta skoro až na vrchol. Voda se tam totiž dost mění, může se tam toho dost zkazit, takže ani ten jeden ťuk mě nemrzí. Závod jsem si navíc zkomplikovala tím, že jsem byla v kvalifikaci i v semifinále první, takže ve finále jsem jela poslední. Psychický tlak před touto mojí závěrečnou jízdou byl větší, než když jedu hned ze začátku.

Jste spokojena i s vystoupeními v dalších soutěžích?

Hlídky jak na kanoi, tak i na kajaku se nám moc povedly, velkou radost jsme měli i z dobrého času. Pokud jde o individuální kajak, tak „velké oči“ jsem před závodem neměla, takže i sedmé místo mi přineslo spokojenost. Navíc jsem si před jízdami na kanoi vyzkoušela trať. Musím přiznat, že do finále jsem postoupila z posledního semifinálového místa, tedy se štěstím.

Jaké byly na šampionátu celkové podmínky?

V porovnání s jinými podobnými zahraničními akcemi jedny z nejlepších. V celé naší zahraniční partě byla pohoda, nechyběla zábava a díky organizátorům ani výborné stravování. Nepříjemné bylo jen více než třicetistupňové vedro. V diváckých ochozech bylo dost fanoušků a nechyběli v nich ani Češi. Čili super atmosféra.

Velké úspěchy sbíráte jako kanoistka. Jak berete kajak?

Je to pro mě doplňková disciplína, jezdím v něm pro radost, bez tlaku na umístění. Nemám v něm žádné velké nároky a navíc jízdy v kajaku pomáhají i mým vystoupením na kanoi.

Jaký je váš názor na extrémní slalom, který má být dokonce i v programu olympijských her za dva roky v Paříži?

Pro diváky je asi zajímavý a třeba i atraktivní, ale mě neláká. Je totiž nebezpečný až brutální s určitým nebezpečím možnosti zranění, což se mimochodem nedávno stalo české „jedničce“ Tereze Fišerové, která s roztrženým obočím skončila v nemocnici. Tento slalom vyžaduje rváče a já se s nikým prát nechci, ani to neumím.

Jak velký je rozdíl v konkurenci mezi závodníky do 23 let a seniory?

Na startu závodů v obou kategoriích je skoro vždy 40-50 kanoistek, z nichž ty nejlepší z mládežnické skupiny se už začínají prosazovat i mezi seniorkami, i když je tam větší konkurence.

Studovat na vysoké škole a zároveň být vrcholovým sportovcem je hodně náročné. Daří se vám to zvládat bez větších problémů?

Studuji oblast mezinárodního obchodu na pražské Vysoké škole ekonomické. Do školy chodím ráda a mám za sebou vydařený první rok. Snadné to však pro mě není, náročné je to hlavně časově, ale i psychicky, nechybí ani nervozita. Avšak trenér, škola i kamarádi mi vycházejí vstříc, bez nich bych to nezvládla. Velice mi záleží na tom být vzdělaná, abych po skončení sportovní kariéry neměla problémy.

Jaká vůbec byla vaše cesta až do české reprezentace?

Do 13 let jsem se kromě kanoistiky věnovala závodně plavání a dlouho jsem se nemohla rozhodnout, který sport si vyberu. Když mě však kousl pes do oka, tak jsem po operaci nemohla do chlorované vody. K plavání jsem se už nevrátila a po přestěhování z rodného Brna do Prahy jsem se vodnímu slalomu začala věnovat už naplno.

Kterých akcí se chcete letos ještě zúčastnit?

Tou nejdůležitější je už koncem července mistrovství světa v německém Augsburgu. Na technicky náročné a těžko předvídatelné trati je otazníkem, na co budou výkony celé naší reprezentace ve velké konkurenci stačit. Já se pak ještě zúčastním mistrovství Evropy do 23 let, domácího šampionátu a dvou závodů Světového poháru. Mám tedy před sebou ještě dost bohatý program.

A máte nějaké velké přání, nebo třeba i sen?

Asi si myslíte, že to budou olympijské hry v Paříži. Jsou sice něčím zcela výjimečným a ráda bych jejich atmosféru také jednou poznala, ale není to událost, ke které bych v myšlenkách mířila. Je smutné i divné zároveň, že se jich může ve vodním slalomu zúčastnit z každé disciplíny pouze jeden závodník. Loni se do Tokia právem dostala Tereza Fišerová a kdo ví, co bude za dva roky. Teď je mým velkým přáním podávat kvalitní sportovní výkony a úspěšně pokračovat ve studiu na vysoké škole.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.