The Killers nezastavila na Colours ani průtrž mračen. Odehráli triumfální koncert

„Jsme lidé, nebo jsme tanečníci?“ ptal se zpěvák Brandon Flowers v refrénu celosvětového hitu Human, jenž zazněl přibližně v půlce koncertu The Killers. Publikum Colours of Ostrava na otázku odpovědělo jednomyslně: lidé tančili v průtrži mračen, někteří v pláštěnkách poskakovali přímo pod pódiem, jiní dupali do hlubokých kaluží a cákali kolem sebe. Všechny ty scény spojovala radost z hudby.

Krápat začalo jen chvíli poté, co nad publikem vybuchla masivní salva růžových konfet, tedy v prvních vteřinách vystoupení a na začátku písně The Man. Do míst, kde se ještě před necelým čtvrtstoletím kutalo uhlí a kulo železo, přinesli The Killers noblesu, pompéznost a vzrušení Las Vegas světélkujícího v poušti.

Zatímco jiní muzikanti se na tamní rezidenční pobyty dlouho připravují, tito se v americkém pouštním městě neonů narodili a velkolepé show mají v krvi. Zpěvák Flowers vystupuje jako nazdobený bonviván v blyštivém saku, který okoukal pohyby od Nicka Caeva a charisma od Dalea Coopera, detektiva ze seriálu Twin Peaks. Zbylí tři členové souboru připomínají veterány ošlehané nekonečnými turné.

Na stejném ostravském pódiu o den dříve stáli Twenty One Pilots, jejichž kariéra je přibližně o polovinu kratší. Když loni vydali album Scaled and Icy, někteří je označovali za „The Killers nové generace“. Srovnání koncertů nyní ukázalo, jak moc je to mimo realitu.

The Killers jsou skutečnou rockovou kapelou, nikoliv pojízdnou, akrobatickou show prokládanou písněmi zkonstruovanými dle rádiových trendů. Zatímco zpěvák Twenty One Pilots Tyler Joseph často téměř nebyl slyšet, Brandon Flowers celý večer odzpíval naplno a na konci se tvářil, že by klidně zvládl ještě dva takové. Bez problému svůj hlas prosadil do poctivých sól kytaristy Davea Keuninga, hecoval publikum, vedl doprovodné vokalistky, svedl duet se zvláštním hostem Phoebe Bridgers, vše s naprostou lehkostí.

Zatímco bubeník Josh Dun z Twenty One Pilots při hře mával rukama vysoko do vzduchu, skákal salta a po většinu času skutečné údery nešlo rozeznat od těch z playbacku, hráč na bicí Ronnie Vannucci Jr. z The Killers bušil do soupravy od prvního do posledního taktu a poháněl tak kupředu masivní stroj na hudbu.

Samozřejmě, Twenty One Pilots mají papírově víc hitů, jenže Flowers a spol dokáží napsat písně, které nejsou jen kulisou v rádiu nebo na večírku.

Finální Mr. Brightside bez nadsázky patří k největším rockovým songům 21. století. Vyšla sice na debutovém albu z roku 2004 a The Killers ji dodnes nepřekonali, jenže takovou se povede napsat jednou za život. A drtivá většina smrtelníků to nedokáže nikdy. 

Skladba, jíž Flowers vymyslel po svém prvním „velkém“ rozchodu, obsahuje dva, respektive tři různé refrény, euforie graduje víc než obvykle. Z kompozičního hlediska jde o mistrovský kus, univerzální píseň o překonání nešťastné lásky, která se vpije pod kůži. Přesto nejde zdaleka o jediný hit kapely, ostravské publikum po včerejšku jistě souhlasí.

Zatímco v průběhu koncertu létaly konfety, žhnuly ohňostroje a industriálním areálem křižovaly efektní lasery, Mr. Brightside se obešel bez vizuálních efektů. Ta skladba je totiž ohňostrojem sama o sobě, žádné berličky nepotřebuje. To, že těsně před ní ustal déšť, je jen stvrzením magie, jíž tento hit nese. Stejně jako celá tvorba The Killers.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.