Umění bavit a vyhrožovat. Test Lamborghini Urus, které jezdí třístovkou

S příchodem globalizace a diskontérství vyvstal sportovním značkám problém, ultimativními placatými kupátky se šlo uživit čím dál obtížněji. Hledaly doplněk, který by si koupilo víc lidí, až objevily fenomén SUV. Je to sice filozofický protipól atletického švihu a spartánského soustředění na výkon, ale může jezdit rychle. Hodně rychle. Před dvaceti lety tento rozpor překročilo Porsche, časem se přidalo Maserati a nakonec došlo na Lamborghini. 

Jeho model Urus, odvozující jméno od dávného divokého druhu skotu, přišel před čtyřmi lety a přáním tvůrců nezůstal nic dlužen. Drsňácké tvary, vyzývavé barvy a fluidum exkluzivní značky přilákaly zástup nových zákazníků. I české zastoupení prodalo bezmála stovku vozů.

K pochopení mimořádné přitažlivosti tohoto stroje stačí několik minut jízdy po Praze. Teenageři bujaře pokřikují ze zastávek, starci na přechodech v úprku zahazují berle, padesátníci za volantem bavoráků zastavují uprostřed křižovatky, aby si vás mohli vyfotit.

Jedovatě fialová barva poutá pozornost žen bez rozdílu věku. Mladé strnou s výrazem „Že bych…?“, zatímco babičky s podezíravým výrazem instinktivně chrání vnoučata, jako by je auto chtělo sežrat. Vzhledem k výhružnému chrchlání, které se ozývá z příplatkových laděných výfuků Akrapovič, se jim ani nedivíme.

Uvnitř je atmosféra o poznání klidnější. Bublání osmiválce sem proniká docela decentně, v kožených křeslech se žlutým prošíváním bychom se klidně rozvalovali celý den a kvalita interiéru nese stopy vlivu sesterského Audi.

Prozrazuje ho i grafika komunikačního rozhraní, zatímco panelu před volantem se drží tradic supersportů: největší je otáčkoměr, následuje ukazatel zařazeného převodového stupně, až potom rychlost a další nepodstatné detaily. Nechybí ani starobylá závodnická pojistka startovacího tlačítka podobná otvíráku na pivo, i když v digitalizovaném autě působí trochu legračně.

Ze společné líhně s Audi a Porsche pochází také motor, v Itálii mu ovšem citelně „povytáhli knot“. Místo 550 koní v Porsche Cayenne podává ještě o stovku víc, točivý moment stoupl ze 770 Newtonmetrů na 850. Naopak na karoserii nastoupila váhová dieta. Hliníkové zadní sloupky, příčné nosníky i rámy podvozku, kované ráfky a další úpravy ušetřily sedmdesát kilo.

Manévrování a jízda civilními rychlostmi jsou překvapivě snadné, neboť temperament čtyřlitrového osmiválce krotí automat s měkce zabírajícím hydraulickým měničem. Také pérování bez potíží snese pražskou dlažbu, a i když vážně není plavné ve stylu Rolls-Royce, před tvrdými rázy chrání posádku zdatně. Pneumatické měchy a elektronicky řízené tlumiče umožňují jemně nastavit charakter pro každou situaci.

Zážitek z jízdy na otevřené silnici je ohromující. Osmiválec řvoucí na konci otáčkoměru katapultuje 2,2 tuny těžkou obludu divoce vpřed, stovku překoná za 3,6 sekundy a z jeho elánu máme pocit, že se teprve začíná nadechovat. Automat zostra sází stupeň za stupněm, stromy za okny se slévají do jedné zelené šmouhy a auto pořád zrychluje a pořád zrychluje. Třísetkilometrová maximálka asi nebude šalba marketingu.

Zato podvozek dělá, jako by se nic nedělo. Zůstává pevně v sedle, karoserii nese s klidnými pohyby a moc ho nevzrušují ani zatáčky. Díky přilnavosti širokých pneumatik a natáčení zadních kol se do nich zakusuje žraločím stiskem, a i když stabilizace ve sportovním režimu dovolí lehké vybočení zádi, po přidání plynu se auto zase ochotně rovná do stopy. Na výjezdu z oblouku je příjemně znát, že pohon 4×4 důrazně preferuje zadní nápravu a funící býk se pohotově odráží k dalšímu útoku.

Vskutku bychom nečekali, co si nechá líbit SUV uzpůsobené každodennímu pojíždění po městě i zimním výletům do zasněžených hor. Stejnou jistotu rozdává i při rychlé jízdě po dálnici, takže na cestu za lyžováním do Alp by mohl být Urus geniální společník. Pokud tedy vydýcháte spotřebu mezi šestnácti a osmnácti litry. Nádrž za příplatek zvětšená na 85 litrů vystačí na pět set kilometrů.

Výjimečnému postavení odpovídá i cena, testovaný vůz vyšel se všemi doplňky na 7,9 milionu korun. K pohodlným koženým křeslům nebo ozvučení Bang Olufsen jistě vedou i levnější cesty. Ne však ke stovce za 3,6 vteřiny, maximálce 305 kilometrů a magnetismu, který za vámi bude každý den otáčet všechny hlavy v okruhu šedesáti metrů. Lamborghini je zkrátka jenom jedno.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.