Z idealistické premiérky intrikářkou. Dánský seriál ukazuje, jak politiky ničí moc

Původní tři série o předsedkyni fiktivní centristické strany, jež se navzdory všem očekáváním stane první ženou v čele dánské vlády, odvysílala tamní veřejnoprávní televize DR1 v letech 2010 až 2013. Především první dvě vyvolaly nebývalý ohlas, sledovala je téměř třetina obyvatel Dánska.

Ačkoli názvy politických stran i médií byly smyšlené, diváci dokázali snadno rozpoznat, jaké partaje je inspirovaly. Některá témata dokonce vyvolala debatu v parlamentu. A rok po uvedení první řady seriál částečně dohnala realita, když se první dánskou premiérkou stala Helle Thorningová-Schmidtová.

Od té doby byla Vláda uvedena v 70 zemích a sledovali ji mimo jiné někdejší britský premiér David Cameron či bývalá americká prezidentská kandidátka Hillary Clintonová. V roce 2016 seriál uvedla i Česká televize. V současnosti si předchozí tři řady lze připomenout na Netflixu.

Tvůrce Adam Price nemá zdaleka tak vyhrocený pohled na nejvyšší mocenská patra politiky jako autoři americké ságy Dům z karet. Zaměřil se hlavně na to, co premiérská funkce dělá s ideály, morálkou a rodinným životem vdané matky dvou dětí. Letošní pokračování k tomu přidává otázku, jak zásadní kompromisy je člověk ochoten udělat, aby zůstal u moci.

Na konci třetí řady se v rámci snahy sestavit stabilní, důvěryhodnou a zodpovědnou středovou vládu Birgitte Nyborgová vzdala opětovných premiérských ambicí a za Nové demokraty nastoupila na ministerstvo zahraničí. Třiapadesátiletá politička jej vede také v pokračování, v nově ustavené vládě, jejíž autoritativní premiérkou je o dvanáct let mladší předsedkyně Strany práce Signe Kraghová.

Ta se sice zaštiťuje heslem „Budoucnost patří ženám“, mezi oběma političkami ale idylické vztahy nepanují. Jejich spory se vyhrotí, když je v Grónsku, tedy autonomní součásti Dánského království, objeveno naleziště ropy. Zatímco premiérka se nechce ohlížet na životní prostředí, Birgitte vychází z přesvědčení, že fosilní paliva poškozují klima a že Kodaň i Grónsko mají dodržovat Pařížskou dohodu.

Jenže když o grónské naleziště projeví zájem tři světové velmoci, ministryně zahraničí začne pohled na ekologii a ekonomiku „vyvažovat“. Její názorové veletoče popírající zelenou politiku, jež Novým demokratům pomohla uspět ve volbách, způsobí rozkol v partaji i strmý propad popularity. Zároveň zažehávají jiskry vládní, a dokonce mezinárodní krize.

První tři sezony se zaměřovaly převážně na domácí politiku a Birgitte v nich jako premiérka téměř každou epizodu řešila jiný problém. Celá čtvrtá řada se naopak točí pouze kolem jedné ožehavé otázky, zahájení těžby ropy v Grónsku. S ohledem na hrdinčinu novou agendu se seriál zabývá nejen otázkami ropné, ale také zahraniční a bezpečnostní politiky.

Naleziště se ihned ocitne v hledáčku expanzivní čínské obchodní strategie, stejně tak se stává předmětem amerických geopolitických zájmů. Vytěžit maximum z něj skrytě chtějí i Rusové. Velkou pozornost příběh dále věnuje problematice vztahů mezi Dánskem a Grónskem i jejich vzájemné závislosti.

Výraznější orientací na mezinárodní politiku se Vláda více přibližuje globálnímu publiku Netflixu, který novou, až nečekaně aktuální řadu koprodukoval. Zazní dokonce zmínka o mezinárodních sankcích vyvolaných ruským napadením Ukrajiny.

Stejně jako v původních dílech je politika úzce provázána s novinařinou a autoři zdůrazňují, nakolik se oba světy mění. Všímají si bulvarizace médií, obrovského vlivu sociálních sítí i zaplevelení veřejného prostoru dezinformacemi. Textovky a tweety, jež postavy posílají nebo čtou na mobilu, jsou vypisovány přímo do obrazu, jelikož mají stejný význam jako přímá komunikace tváří v tvář.

Složitě se s tím vyrovnává právě ministryně zahraničí, která je političkou staré školy a neví, jak se „správně“ prezentovat na Facebooku či Instagramu. Přestože nesnáší, když politici na sítích inscenují své soukromé životy a prostituují se před voliči, poté, co si najme kontroverzního spin doctora, začne něco takového sama praktikovat.

Čtvrtá série je plná nečekaných zvratů, které udržují diváky v napětí, jako by sledovali spíše kriminální thriller než politické drama. Drtivou většinu scén přitom tvoří pracovní porady, zákulisní vyjednávání a mediální debaty, jež střídají pohledy do soukromí protagonistů. Zásluhou chytře napsaných dialogů a přesvědčivých hereckých výkonů mají téměř hodinové epizody, vždy zaštítěné výmluvným epigrafem, svižné tempo.

Adam Price si hlídá, aby na politiku ani soukromí nepohlížel černobíle či zjednodušeně, ale z různých úhlů zainteresovaných stran. Nechává tak na divákovi, komu dá za pravdu. Obtížnější tentokrát bude identifikovat se právě s pohledem bývalé premiérky.

Dánská herečka Sidse Babett Knudsenová ji v předešlých sériích empaticky hrála jako inteligentní a kultivovanou ženu, která má autoritu, pevné názory i přesvědčení, zároveň je však schopna naslouchat druhým. A přestože v pozici premiérky byla nucena dělat bolestivé ústupky a kvůli kariéře se jí rozpadla rodina, dokázala si uchovat idealismus i vnitřní integritu. Obojí v nových epizodách ztrácí.

Jako ministryně zahraničí je jinou političkou a možná i jiným člověkem, než jak ji všichni znali z premiérských dob před 12 lety. Je agresivnější a mocichtivější. Ani ve vládě, ani ve vlastní straně se nechová jako týmový hráč. Při jednáních taktizuje, intrikuje, zatajuje pravdu a manévruje převážně ve svůj prospěch. Neštítí se ani vydírání.

Zdá se, že opustila skoro vše, v co dříve věřila. V případě jednoho nově najatého spolupracovníka dokonce svým způsobem naplňuje bonmot slovenského expremiéra Vladimíra Mečiara o stupňování slova nepřítel: „Nepřítel – úhlavní nepřítel – koaliční partner.“

Navzdory strojeným úsměvům Birgitte hůře zvládá své emoce, jelikož se ocitá pod extrémním tlakem, a navíc prochází krizí středního věku. Do konfliktů se dostává i se svým dospělým synem Magnusem, z něhož vyrostl radikální ekologický aktivista.

V komplikované situaci je také druhá klíčová postava, bývalá moderátorka televizního zpravodajství Katrine Fønsmarková, kterou s krásnou, jakoby z kusu ledu vytesanou tváří znovu ztělesňuje Birgitte Hjort Sørensenová. Ačkoli ve třetí sérii přeběhla na „druhou stranu barikády“ a dělala premiérčinu mediální poradkyni, v nové sezoně se vrací na dřívější pracoviště coby šéfka televizního zpravodajství.

Obě hlavní postavy mnohé spojuje – jsou workoholičky, dávají přednost práci před rodinou. A stejně jako Birgitte se také Katrine, navzdory nesporné profesionalitě, v kritických situacích a pod tlakem dopouští chyb.

Přestože se snaží naplnit slova amerického novináře Carla Bernsteina, že žurnalistika je „nejlepší dosažitelná verze pravdy“, i ona je nucena ke kompromisům. Tlačí na ni představenstvo televize, které si nechce znepřátelit vládu, na sociálních sítích čelí nevybíravé kritice kvůli údajnému ignorování práv podřízených.

Pracovní vytížení, politická loajalita i závazky s ní spojené se citelně propisují též do soukromí nových postav. Nejvýrazněji v případě arktického velvyslance Asgera, jenž v podání Mikkela Boea Følsgaarda podlehne „zakázané“ lásce k ženě z jiného politického tábora.

Čtvrtá série na bezpáteřní mocenské boje v politických kruzích nahlíží bez iluzí. Seriálovou vládu přitom netvoří nezodpovědně populistické, vyhroceně nacionalistické či ideologicky zaslepené strany. Tím spíš Vláda podtrhuje, že k machiavelistickému jednání se mohou uchylovat i demokrati.

Navzdory nevěrohodně smířlivému a pro případné pokračování otevřenému vyústění tvůrci vzkazují divákům, že politikům není radno věřit. Bez příkras to pojmenovává jeden z nejzarytějších rivalů ústřední hrdinky: „Na vrcholu politiky se udrží jen predátoři.“

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.