Život bez příkras a zdvořilostí: Dacia Duster dělá věci po svém, ne vždy je to špatně

Duster skutečně není autem, které by se snažilo svému majiteli nějak zvlášť nadbíhat. Už když vezme za kliku dveří, překvapí jej dlouhý chod a tenký, do ruky nepadnoucí tvar. Ostatně ideální proporce nemá ani řadicí páka šestistupňové převodovky, za jejíž mohutnost by se nemusela stydět ani Tatra 613 blahé paměti.

Zvláště poslední indicie naznačuje, že Duster nebude úplně vhodným dárkem pro dceru za maturitní vysvědčení. Daleko spíš vyhoví uvolněným chlápkům s poctivě velkou dlaní, kteří se významně neušklíbnou, když jim na návštěvě dá hostitel sníst dezert čajovou lžičkou. Neuškodí přitom, když dotyčný bude mít zároveň submisivní sklony, neboť úsečně strohé povely z navigace je opravdu radost poslouchat.

Zároveň je Duster průkopníkem neokázalých řešení. Bez mrknutí oka nabídne dnes již vzácné plnohodnotné rezervní kolo, aby jej zároveň obložil polystyrenem, jaký se používá při transportu bílého zboží.

Na opačné straně auta zase zaujmou plynokapalinové vzpěry kapoty, na kterých dnes šetří i někdejší etalon nižší střední třídy Volkswagen Golf. Zároveň bychom tu ale marně hledali obvyklý kryt motoru: kuny tak přicházejí o svůj odpočinkový plácek a při prolézání útrob agregátu musí nepohodlně klopýtat přes trubky vstřikovačů.

Připojení rychlostí blesku

Druhá generace Dusteru už je na trhu čtvrtým rokem, přičemž loni na podzim prošla modernizací. V základní výbavě má nyní LED potkávací reflektory a efektní trubice pro denní svícení, jejichž nová grafika ve tvaru ležatého ypsilonu se přenesla i do koncových světel.

Nejnápadnější změnou uvnitř je nový multimediální systém. Dotykový displej je stále umístěn relativně nízko, ale díky rámečku vystupujícímu z palubní desky působí moderně. Průměr obrazovky se zvětšil na osm palců a nový software je až nečekaně rychlý. Například propojení s telefonem je k dispozici prakticky okamžitě po nastartování vozu.

Zrcadlení mobilu pomocí Apple CarPlay nebo Android Auto nyní funguje bezdrátově, což je u auta s rozpočtovou pověstí nečekané. Mezi funkcemi najdeme i možnost vytvoření lokální Wi-Fi sítě.

Couvací kameru automobilka vylepšila o nové směrové navádění, a kdo si připlatí 7000 korun, získá kamery celkem čtyři. V takovém počtu už zvládnou monitorovat prostor kolem vozu ze všech stran.

A když už jsme u změn, tou prošlo i umístění zásuvky pro dobíjení mobilu. Kdysi byla nešikovně součástí rámečku multimédií, nově se přesunula dolů na středovou konzolu. Stále jde o starou dobrou USB zdířku, přechod na USB-C nebyl u testovaného Dusteru zatím dokonán. Dva USB porty čekají také na cestující vzadu.

Pro pohodu řidiče má ale ze všech změn největší efekt rozměrná středová opěrka s úložným prostorem, která je navíc nastavitelná v podélném směru. Nahradila svou podstatně útlejší předchůdkyni, jež vyrůstala z boku sedadla na ne zcela ideálním místě. Pokud se o ni chtěl řidič skutečně opřít, musel se přitom trochu zkroutit.

Kdo chce čtyřkolku, dostane benzin s manuálem

Z ceníku Dusteru nedávno zmizel pohon 4×4 v kombinaci s naftovým motorem. Jedinou možností, jak přijít ke čtyřkolce, je zvolit si benzinovou třináctistovku s ručním řazením. Vypadá to jako poukaz na utahaně línou jízdu s vysokou spotřebou, ale renaultí čtyřválec, který ve svých menších modelech hojně využívá i Mercedes, se mimořádně povedl. Na přidání plynu reaguje bez prodlevy, hezky se vytáčí a jezdí nad očekávání úsporně. Po týdenním testu svítila na palubním počítači hodnota 7,1 litru na 100 kilometrů.

Mohlo by to být ještě o něco lepší, nebýt nápadně krátce odstupňované převodovky. Jednička u Dusteru už tradičně plní funkci chybějícího redukčního pohonu – rozjíždění na semaforech je tedy trochu hektické a řidič se může uřadit, pokud tedy rovnou nevolí dvojku.

Jinak je jízda s Dusterem spíše pro pohodáře. S měkčím odpružením se auto neštítí náklonu v zatáčkách, ostatně přeposilovaný volant neslibuje žádné zvláštní řidičské zážitky. Jisté kompromisy na rovném asfaltu se však bohatě vrátí při jízdě v terénu. Na polní cestě nevytřese Duster z posádky duši a se světlou výškou 21 centimetrů zvládá i 21stupňové nájezdy. Což je ostatně víc, než může nabídnout většina konkurentů ve třídě kompaktních SUV.

Ve většině situací jezdí Duster s poháněnými předními koly. Zadní pohon připojuje elektromagnetická mezinápravová spojka automaticky, pokud předek začne prokluzovat. Případně to může řidič udělat z vlastní vůle otočným knoflíkem na středovém tunelu.

Pokud si nejste jisti, jestli pohon 4×4 ke svému životu opravdu potřebujete, pak rozhodnutí o jeho pořízení může ovlivnit víceprvková zadní náprava, která je u Dusteru k dispozici právě a jen u této verze. Na úkor kufru zabírá o trochu více místa než jednoduchá torzní příčka, ale odměnou je klidnější a stabilnější jízda.

Podtrženo a sečteno: Dacia Duster i po dvanácti letech výroby zůstává trochu rustikálním, ale zároveň charismatickým autem. Už není úplně levná, za vyšší cenu toho ale dokáže i víc nabídnout. Kdyby totéž platilo o všech autech, byl by svět hned o něco veselejší.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna.